Tak na prvním místě je to pochopitelně napájení. Bez něj nastává problém. Nu a tím druhým, co je velmi důležité je procesor. Ten udává počítači rychlost, uděluje příkazy a řídí vlastně skoro všechny procesy, které v počítači zrovna probíhají. Je to vlastně srdce, ale i mozek celého stroje. Ve své podstatě moc moudrý však není. Umí jen jedničky a nuly. Vypnuto a zapnuto. Víc ne. Jenže když se jich spojí obrovská množství, vzniknou programy, které určují, co se bude dít. Pro procesor je nejdůležitější údaj jeho rychlost. Dnes běžně přes nebo kolem dvou nebo tří giga. Čím pomalejší procesor, tím horší a slabší je počítač. Může se sekat a nezvládá některé programy. Proto je dobré vědět, jaký je procesor právě v kterém stroji. Popřípadě je tato znalost dobrá při koupi nového.
Rychlost se udává v Hertzích. Jejich počet znamená počet operací za sekundu. Ovšemže je pak ještě třeba vzít v potaz počet jader a jeho architekturu. To jsou nejvíce používané údaje. Stále to však není všechno. Je jich zde ještě spousta, procesor je totiž hodně složitá věc. Mistři a znalci těchto věcí znají ještě další spoustu údajů, které amatérovi neřeknou vůbec nic.
Například efektivita mikro kódu, numerický koprocesor nebo i počet instrukčních kanálů. O šířce slov a dat už nemá ani smysl hovořit. A vidíte, ještě bych vynechal takzvaný řadič. Ten dělá to, podle čeho se nazývá, Totiž čte data a řadí je. Načítá je z operační paměti, dekóduje a posílá pak signály dalším jednotkám v procesoru. Pokud s tím vším dohromady umí někdo pohrát, může to všechno dohromady zrychlit. Tomu se říká přetaktovat. Rychlost procesoru se totiž také měří v taktech, v hodinovém cyklu za sekundu. Tady mi to již hlava nebere, takže vám to musí stačit takto. Největší výrobci procesorů jsou například Intel, Nvidia, AMD nebo Apple. Nuže, nyní víte alespoň něco o srdci počítačů.
