Snažíme se naše problémy zabalit do těch nejrůznějších prkotin. Je pravda, že někdy je finanční situace na dvě věci. Vždycky ale máme možnost volby. Horší však je, pokud je, byť stejná, volba u nás horší než u někoho jiného. Můžeme mít produkt A, ale poněvadž žijeme v místě 1 a ne v místě 2, tak je náš produkt horší. Tím pádem dochází tak trochu k jednomu velkém dvojímu metru. o tom ostatně pojednává více než dost. A ANO, skutečně existuje rozdíl mezi některými produkty, které lze koupit ve dvou členských státech. Hlavně východ Evropy je na tom nejhůř. Často však hledáme viníka někde úplně jinde. Všechno je to totiž o spotřebiteli.
Trh, to je jenom nabídka a poptávka
Pokud jsou tyto produkty skutečně tak špatné oproti těm v zahraničí, proč je vůbec kupovat? Proč vůbec uvažovat o produktu, který je horší kvality jenom proto, že žijeme na špatné straně hranic? Je to jednoduché. Nelíbí se nám politika daného výrobce? Tak si nekupme jejich výrobek. Zde přichází argument lidí, kteří si tyto výrobky kupují – nemáme peníze na ty drahé bio odpady. Peníze jsou vždycky. A pokud skutečně nejsou, tak na tom asi neseme vinu. Holt pokud rozhazujeme peníze za hlouposti jako je nová elektronika a drahé oblečení, i když víme, že pak nebudeme mít na jídlo, tak je to náš problém. Dobře nám tak. To ale není vůbec relevantní argument. Východoevropané mají hroznou obtíž zařadit se do demokracie. Za minulého režimu se nevystrkoval nos a těch pár odvážlivců, kteří jdou daleko za svými principy, nebylo nic moc proti síle, kterou následně předvedla Sametová revoluce. Ale nyní je po pěšině klid.
Je to všechno na jedno brdo
Ať už to je malý plat nebo nízká kvalita potravin, lidi raději skloní hřbet a jdou dál. Nechtějí problémy, nechtějí nic řešit, nejraději, kdyby se všechno vyřešilo potichu, mezi 4 očima. Tak to ale nikdy nic nezměníte.