Když člověk nemá peníze, nejednou mu zkrátka nezbývá, než aby jenom seděl doma a tupě zíral do zdi. Protože svůj příbytek by sice opustit mohl, jenže kam by šel? Procházet se po ulicích mezi všemi těmi výlohami obchodů a dalšími pestrými nabídkami toho, co si dotyčný nemůže dopřát? Vidět, jak si všichni kolem kupují to, co se jim zrovna zamane, ve chvíli, kdy on sám má jednu kapsu prázdnou a druhou vysypanou? Dívat se na to, jak jsou všichni kolem šťastní, zatímco jeho duši halí temné chmury z neradostných vyhlídek?
Ne, takovému člověku vážně není ani trochu příjemně. A což teprve když se k tomu už zmíněnému ještě přidají nějaké ty výčitky! Manželka si dejme tomu stěžuje, že ten její už dlouho domů nepřinesl žádné peníze, tchýně má narážky, že to vždycky říkala, aby si její dcera nebrala tuhle ztracenou existenci, děti neustávají s louděním, že chtějí to či ono.
Jak se asi takový člověk musí cítit, že?
Může se cítit hodně špatně.
Může, ale také nemusí. Protože i v této neveselé době existuje možné řešení. Takový člověk si přece na překonání složité životní etapy může někde půjčit.
Je ale dost pravděpodobné, že právě v takové situaci nebudou banky tou nejšťastnější volbou. Protože banky vyžadují od těch, jimž půjčují, nemalé záruky. Chtějí vidět žadatele s dosti vysokými příjmy, chtějí vidět registr dlužníků, v němž se nevyskytuje jméno takového žadatele, chtějí nejednu jinou záruku toho, že bude dotyčný nebožák schopen jim vše zase v pořádku vrátit. A někým, kdo jim více než dostatečnou záruku nabídnout nemůže, si prsty pálit nebudou. Ten odejde s nepořízenou.
Ovšem i v takové chvíli naštěstí existuje řešení. Ještě pořád si nemajetný člověk nemusí připadat odepsaný. Protože má-li tento ještě nějakou nemovitost, nějakou tu vlastní střechu nad hlavou, může přece tuto nabídnout coby záruku některé z nebankovních společností.
A co za to? Za to se mu může lehce dostat dejme tomu hypotéka bez registru.
Takové nebankovní společnosti zase až tak nezáleží na tom, má-li žadatel v registru dlužníků nějaký ten záznam, nevadí jí vlastně ani to, že má tento právě docela hluboko do kapsy, respektive že jeden neví, zda jsou jeho příjmy spíše k smíchu nebo k pláči.
Nebankovní společnosti vědí, že , a proto vyhoví vesměs i takovémuto žadateli. Vcelku rychle, nejednou rychleji než kdejaká konkurence, bez obav a s úroky a splátkami, jež rozumného člověka rozhodně nezruinují.
A pak je i takový chudák zase plnohodnotným člověkem.