Každý den jezdíme podle nich a řídíme se jejich významem. Buďto jsme plně soustředěni a přemýšlíme, co znamenají, nebo je bereme automaticky a známe jejich poslání. Řeč je o dopravních značkách, které udávají smysl a řád v provozu na cestách a silnicích již několik desítek let. Ne vždy ale byly v plechové podobě tak, jak je známe dnes.
Historie dopravního značení je velmi bohatá. Jako první se začaly objevovat jakési milníky, zvané též brzdové kameny, na nichž byly vyobrazeny brzdy. Upozorňovaly na prudké klesání a vozka měl povinnost na svém voze nasadit tzv. čubu a kola vozu tak zbrzdit. Pak také známé rozcestníky a kilometrovníky. Jak je již zmíněno, byly to kamenné sloupky. Lidé jej osazovali podél cest, kde tou nejdůležitější můžeme považovat cestu do Říma v dobách antiky. Ukazatele totiž informovali o vzdálenosti do onoho města. Kolem 17. a 18. století se pak vyskytovaly značky i v Sasku a Rusku, ovšem o několik desítek let později na ně navázaly dřevěné v Německu. Převážně u křižovatek tzv. křížové značky, protože značily to, že se zde cesty kříží a je nemilé sejít z dané trasy. To by pak pěší i jezdci nedorazili tam, kam mají.
U nás by se za nejstarší dopravní značení daly považovat kamenné malé sloupky, které, podle Jana Štemberka, zakazovaly cesty vyhýbající se celním místům. V 18. století se postupně cesty osazovaly značkami už ve větší míře. Jako důvod se uvádí rozšiřování poštovní dopravy a větší frekvence pohybu. Systém v kilometrování silnic se pečlivě zapisoval a tvořily se mapy. Podle legislativy se kilometrové a hektometrové kameny měly osazovat směrem od zemských měst. Lépe se tak délky tras počítaly. Na území našich zemí přišel v platnost slezský zákon č. 5 z roku 1898, konkrétně Řád policie silniční pro veřejné nestátní silnice ve Slezsku, který upravoval povinnost označovat silnice cestníky, to znamená dnešními ukazateli směru. Také se jedná o první písemnou doloženou zmínku o značkách na našich silnicích.
Musíme zmínit i rok 1903, protože to britská vláda zavedla značení podobné tomu dnešnímu. Během několika let se rozšířily takové značky i do Německa. Rok 1908 znamenal velký převrat, kongres v Paříži totiž určil finální podobu, tvar a význam cedulí a značení. V roce 1909 bylo zavedeno jednotné značení cest u nás, podél státních silnic byly k vidění kamenné nebo betonové hranoly s nápisem a ukázaným směrem. Ty je možné ještě dnes zahlédnout v mezích nebo mezi stromy.